Cartouche

4. května 2010 v 22:25 | Lileas |  Všehochuť
Jestli jsem kdy měla v úmyslu psát něco veselého, tak teď to rozhodně není. Koukala jsem se totiž na ten film, na ČT 2 jdou občas v úterý pěkné filmy, i když pro mé vrstevníky staré a nezajímavé.. A tenhle byl.. pěkný.. Myslím, že se mi o něm bude i zdát, není možný, abych se mu jen tak vyhla. Někdy mám větší sklony k tomu všechno si moc vzít, všechno nechat na sebe maximálně působit. Nepokoušejte se to nějak chápat, nepřeju si to. Nepochopíte to. Akorát by mi to lezlo na nervy.
Sakra, je to jen obyčejný film. Navíc takový, který by mi před nějakým časem nic neudělal. Ale teď..? Co to se mnou je? Co to visí v tom ovzduší, probojovává se to skrz lidké tělo k duši, k samotnému jádru. ZASE před tím není úniku, pořád jsou všude situace, kdy není kam utéct, ač se člověk snaží a mozek se mu vaří nad tím něco vymyslet - beztak další myšlenka jeho plány zastraší a usadí, hej, co si myslíš, blázne, přede mnou není úniku.
Mám ráda francouzské filmy. Přiznávám se k tomu bez mučení. Co na tom. Tohle byl taky francouzský film. Se smutným závěrem, kterému jsou ostatní schopni se smát - a smát se i těm, na které to třeba nějak zapůsobilo. Jak srdceryvný kýč. Je to jen film.
Tak, máme tu další do řady, do toho zástupu, který se nekrátí - a nikdy asi krátit nebude. Další, na kterého si budu pamatovat a který si vyslouží další svůj nový pocit. Všechno v mých vzpomínkách se třídí do pocitů. Je několik hlavních a ostatní jsou takové, co se něčemu nějak podobají. Řada vůdčích pocitů se rozšiřuje. Je kouzelné v nich vzpomínat. Silné a nezapomenutelné. A opravdové, takové, co si jen nenamlouváte, není nic, co se proti tomu dá říct. Je to zase jen a jen vaše.
Anebo to vidím i v barvách, to je taky vymoženost. Pocity v obrazech, barvách, tónech,... vůních.
Ale tohle je jen film.

No nic, dneska jsem chtěla psát o něčem úplně jiném. Tak snad někdy příště. Stejně si to už vůbec nepamatuju.
 


Komentáře

1 Lo Lo | Web | 5. května 2010 v 16:36 | Reagovat

Sice jen opakuju, co říkám mnoha lidem, ale myslím, že to chápu. Možná proto, že to mám podobně. Nebudu to moc rozepisovat, protože se to určitě nějak liší, ale ty pocity a i vůně k mejm vzpomínkám patří. Když cítím vůni, nebo ve mně něco vyvolá určitej pocit, mám sklony vzpomínat na něco, co se už stalo, a vonělo to podobně :-D Třeba včera, jak jsem byla trochu mimo, jsem neustále měla před očima obrazy z minulosti - takový, na který jsem si normálně snad nikdy nevzpomněla...
V klidu. Taky si mnoho věcí beru skoro až osobně. Něco tak prostě působí - spíš bych řekla, že ostatní si vůči tomu vyvinuli imunitu. Když tu imunitu někdo nemá nebo se jí prostě na chvíli vzdá, působí to nejspíš na všechny stejnou silou. Někdo prostě zapomněl vnímat, nebo už vnímat nechce - což taky plně chápu...
Achjo, všechny chápu, ale že bych mnohokrát slyšela (teda spíš od více lidí než od jednoho nebo dvou), že chápou oni mě, to by byl zázrak... Dneska na fránině jsem se rozčilovala na lidi, říkala to jen Káje, ale poslouchali všichni - kdybych ale chtěla něco říct všem, nikdo mě neslyší.
Ale to už je offtopic 8-O :-D

2 Lileas Lileas | Web | 5. května 2010 v 17:28 | Reagovat

[1]: Já jsem na tohle úplnej cvok.. ale to už je to zase trošku jinak, napsala jsem to bezprostředně po události, je to tím dost ovlivněné.. Ale nic se mi pak nezdálo, aspoň si to nepamatuju..
V pohodě, já mám taky sklony každýho chápat a chápat i to, že tvrdí, že to nemůžu chápat.. :D To jen kdyby to četl někdo jinej.. a taky proto, že v tu chvíli bych snad každýho poslala někam. Jsem asi fakt cvok..

3 Lo Lo | Web | 5. května 2010 v 19:50 | Reagovat

V klidu :-D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama