Kočičí farma a Zámek podruhé

17. května 2010 v 22:33 | Lillian Bann |  Všehochuť
Tak zas byl jednou kočičí den. To jsou totiž takové dny, kdy se naši drobečkové projevují více než jindy. Když jsem přišla domů, Tiginka mi hlasitě dávala najevo, že se jí v předsíni nelíbí a že by snad  nejradši do jarní přírody. Krapet jí uniklo, jak se to vlastně s letošním květnovým počasím má, ale na jednu stranu ji chápu, taky by se mi nechtělo být pořád jen v jednom bytě. Takže jsem ji nakrásno pustila do obyváku a šla obstarat mladé. Musím říct, že to jsou sice dvě malé raubířky, ale dohromady jsou mnohem neškodnější než jejich maminka. I když dneska se do našeho bytu taky pustily s chutí. Vysypaly si takovou tu bobtnající směs ze záchodku, zalily to vydatně vodou z misky a vyválely v tom kartony od krabic a různé noviny a časopisy. Asi se jim to umělecké dílo natolik zalíbilo, že jím vyzdobily celou místnost a jen jako malý bonus to jako třešničku na dortu posypaly granulemi. Pak jsem je dala spát (mají totiž přísný režim ) a uklidila po nich tu malebnou spoušť.
Zbytek podvečera jsem věnovala četbě - konečně. Dočetla jsem ten úžasný román, o kterém jsem se kdysi dávno zmiňovala. Kdo ho dostane do ruky, pochopí, že se Zámek najednou číst úplně nedá. Samotný děj má sice jen asi 350 stránek (moje vydání je plné dodatků, fragmentů a škrtů), ale fakt je to dost těžké, depresivní a neprodyšné dílo. Jeho závěr jsem nepochopila. Nebo takhle, pochopila takovým tím svým "špatným" způsobem. Jenže jak jsem se pak dočetla, kniha vlastně ani neskončila. Kafka ji dokončit nestačil. A v závěti prý vyjevil, že se tahle nehotová kniha má spálit, nechtěl, aby se jeho poslední dílo psané z jisté vidiny smrti (TBC) vydalo. A stalo se. Je to jedno z nejdiskutovanějších děl. A já se vůbec ničemu nedivím. Je plné dlouhých pasažích, nepochopitelného jednání, kdy zeměměřič K. přijde jako cizinec do vesnice, kam byl povolán (ale následně nepotřebný), se zámkem, tajemným institutem, který ovládá vesnici, nejasné životy jejích občanů. A K. je neschopný, jakožto člověk přicházející z normálního života za dřevěným mostem, se přizpůsobit jejich životu. V jednom kuse ho to táhne na zámek, chce se mu všemi možnými způsoby přiblížit. Což se mu nakonec ne úplně povede. Děj se odehrává za pouhých šest zimních dnů, nemá prakticky žádné jasně dané vyústění, ale to svým způsobem čtenářovi podtrhuje tu hrůzu, tu nemožnost. Přes všechny překážky jít za něčím nepochopeným a svým způsobem nepodstatným, nějaká mánie, prostě NĚCO. Kdykoliv se mohl vrátit po tom dřevěném mostě, ale on zůstával. Nechci o tom už víc psát, tak pokud si chcete přečíst něco vážného, tak tohle zkuste, je to mistrovský kousek zdůrazněný autorovou tehdejší situací. Myslím, že se z toho budu dlouho vzpamatovávat, opravdu silný zážitek.
 


Komentáře

1 Lo Lo | Web | 18. května 2010 v 18:19 | Reagovat

No, mě stačilo se dodívat na ten film, co jsme rozkoukali ve škole, abych měla parádní depku, takže do tohohle se nepustím ani za nic :-? Takový věci už by se mi neměly nikdy dostat do ruky 8-O :-D
Nějak tak jsem dneska nebyla ve škole, ale nedělej si s tím starosti, jsem úplně v poho, jen jsem zas nestihla bus a pak při čekání na matku zapomněla, že dneska jede úplně někam jinam. Den spánku k dobru. Zajímavý je, že kdykoli se vyseru na školu, mám mnohem lepší náladu, než když to neudělám... Co jen se mi to snaží naznačit? 8-)

2 Lileas Lileas | Web | 18. května 2010 v 18:27 | Reagovat

[1]: U mě to je tak nějak naopak.. Ve škole jsem docela veselá.. Ale momentálně jsem ve stavu zuřivosti a odmítám se s kýmkoliv normálně bavit, protože jsem všeobecně příšerně naštvaná a NECHCI, aby mi do toho někdo kecal. Až se z toho dostanu, možná něco normálního řeknu. Jo a ve čtvrtek píšete chemii a češtinu - real. a natur.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama