The way we were

10. července 2010 v 0:41 | Lillian Bann |  Všehochuť
Film a písnička stejného názvu.
To není motivační hláška, nikam vás to nemá posunout. Spíš jsem prostě zase něco střelila do vzduchu. Tak to bude nejlepší. Jako po špičkách se blížící ráno, bdělost a nostalgie. To taky není nic, čeho byste se měli chytat. Občas píšu a říkám věci jen tak. Třeba mi zrovna hezky zní, ten okamžik se o něco zkrášlí, když jím projdou zrovna ta slova.
'Takoví jsme byli.'

Už za malý moment odejdou. Zmizí v černých dálkách za hranicemi tmy.
Taky jsem měla chuť to napsat. Bezdůvodně.

Tenhle přípěvek nemá žádnou myšlenku, kterou vy sami neobjevíte. Ne proto, že bych ji nechtěla svěřit slovíčkům a větám, ale proto, že když na ni sami nepřijdete, nemá smysl, abych vám ji nějak vnucovala. Ztratí to smysl. Chápete? Smysl...

The way we were...

Teď by se hodilo něco o větru.
Hmm.
Tak duj.

A nic...
 


Komentáře

1 Lo Lo | Web | 10. července 2010 v 20:24 | Reagovat

Z nějakýho důvodu mám dojem, že tě chápu :-D A jestli ne, tak jen aplikuju ten dojem, kterej to na mě udělalo, na vlastní nepochopitelný zprávičky 8-) Občas taky jen tak píšu, protože bych možná chtěla o něčem napsat, ale tak nějak by to ztratilo ne smysl, ale spíš kouzlo... :-)

2 Lileas Lileas | Web | 10. července 2010 v 21:16 | Reagovat

[1]: Great! ;-) Tys to totiž pochopila.. :-) aspoň z té.. veřejné stránky věci..

3 Lo Lo | Web | 11. července 2010 v 11:11 | Reagovat

Wow, dobrý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama