Čas pivoněk

22. května 2014 v 15:55 | Lillian Bann |  Píšu
Čas rychle kvapí, rychleji, než bych snad byla řekla. V poslední době jsem byla hodně zaneprázdněná jedním dlouhým úkolem, který mám však již skoro za sebou (tak v půlce června oznámím a hlavně ukážu, o co se jednalo, mohu snad jen dodat, že to bude z oblasti šití a že se můžete těšit na můj největší náhrdelník). Také focení starými skly trochu ustoupilo do pozadí, akvarely rovněž, ale u portrétů jsem zůstala, mám tu něco nachystaného, nicméně o tom nyní psát nechci.
Musela jsem se mrknout na svůj blog do menu, abych se přesvědčila, jestli zde stále tuto kategorii mám. Je to už velice dlouho, že jsem něco napsala, notabene jedná-li se o verše. Nyní k vám přicházím z výtvorem o 13 slokách, na mé poměry dokonce s epickým dějem s lehkou kýčovitostí, ale co naplat, prostě to tak nějak zrovna chtělo jít tímto směrem. Aneb pohádka o nešťastné lásce jedné šlechtické mladé dámy a chudého zahradníka.

Čas pivoněk

Povídala služka panské,
co za dveřmi slyšela,
že prý kdosi v kapli Janské
tvář a lásku ukrývá.

Šeptaly se domem fámy
o cizinci v těchto zdech,
o tajemstvích naší dámy,
ze kterých se tají dech.



Jemná naše paní milá,
krásná jako ranní svit,
lásku svou však opustila,
řekla jí jen: "Musíš jít."

Však mládeneček nechtěl se
jen tak snadno srdce vzdát,
když spatřil ji na dvorním plese,
rozhodl se hru svou hrát.

Hlásil se u komořího
do zahrad na výpomoc,
když však paní spatřila ho,
postihla ji zlá nemoc.

"Toť srdíčko!" pravil doktor.
"Bouchá jako na poplach.
pojedete cestou do hor,
tam vám přejde ten váš strach."

Chystala se smutná paní
na cestu nedalekou,
v tom ve dveřích znenadání
stanul milý s pivoňkou.

Přišel blíže k ní, v ruce květ,
s úsměvem jí jej podal,
by mohla si též přivonět -
však v očích jejích byl žal.

"Má milovaná, nač slzy,
zarmoutil jsem tě já snad?
Odejdeme spolu brzy,
láska postaví nám hrad.

Slunce tam vchází do oken,
má svou blahodárnou moc,
nezáleží, či je snad den,
nebo krásná letní noc.

Pojď, odejdeme spolu včas,
ať celý svět se roztočí!
A štěstí obemkne nás zas..."
Pohlédl jí do očí.

Jen o pár hodin později,
v dáli na cestě nerovné,
mizela paní v naději,
že vstříc jde lásce plamenné.

Od toho dne nikdo více,
nespatřil tu krásnou tvář.
Snad dohořela její svíce,
snad obemkla ji věčná zář.
 


Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 22. května 2014 v 17:10 | Reagovat

Pekne napísaný článok :) A máš úžasný blog :)

2 Sugr Sugr | Web | 22. května 2014 v 17:37 | Reagovat

Moc krásné verše, škoda, že je to už dlouho, co jsi je nepsala! Piš je častějim, jsou kráásné! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama