Kreslím a maluji

Kresba: Kříž u potoka

9. července 2015 v 14:30 | Lillian Bann
V Českém Dubu se konala taková malá soutěž při příležitosti výročí narození Karoliny Světlé. A protože se hrdě hlásím do příbuzenecké větve jejího muže a mám v koutku pod Ještědem víc než hluboké kořeny, nemohla jsem se neúčastnit. Obrázek, který se nakonec stal nejen ilustrací ke Kříži u potoka (kaplička na obrázku je skutečně táž, kde se děj románu odehrává), ale pro mě nesmírně důležitým můstkem do minulosti mého rodu (což by bylo na dlouhé povídání), je kreslený markery a bílou pastelkou na barevném papíře.
Mé blogové mlčení je smutné, já vím, ale prostě je takový čas. Hrozně dlouho jsem nic kloudného nenakreslila a nenamalovala, teprve dnes po několika měsících jsem otevřela svoji plechovku s akvarelovými barvami - a maluji. Konečně. No a právě proto taky píšu, tak nějak jsou tyhle dvě činnosti spojené. Na druhou stranu mám plno šitých novinek, takže jakmile nasbírám dostatek sil, vložím je i sem... a to bude chtít asi něco na posilněnou! :)

Akryl: Na jihu Francie

20. května 2015 v 19:15 | Lillian Bann
Ten čas utekl jako voda. Ne, jako voda ne, to říká každý... ostatně čas nemá nožičky (a voda snad ano?). Voda plyne. Čas prostě nedělá nic, jen si tak není. Prostě jsem dlouho nepřidala žádný příspěvek - ne snad proto, že by nebylo o čem, ale zkrátka se mi nechtělo. Nechce se mi psát, píšu denně plno nepěkných věcí, nezáživných, ale nutných, tak se mi nechce cvakat ještě ve chvílích, které bych nazývala volnem. A tak vám sem prostě dávám poslední malbu. Nečtěte, dívejte se.

Na jihu Francie
- akryl
- 40*30 cm

In the south of France by Lillian-Bann

Akvarel: Most na Valdštejn

4. března 2015 v 18:41 | Lillian Bann
Jedno z mých milovaných míst v Českém ráji a vůbec. Krásný most s barokními sochami, s velkou láskou malovaný. Obrázek jsem si rovnou zapaspartovala a nehodlám jej nikomu dát, ten zůstane u mě. Snad vám přinese trochu jarní nálady :)
Momentálně mám rozmalované mečíky, ale dostává se mi jen málo času, abych v nich mohla pokračovat, není na to klid.

- 31*23 cm

Valdstejn Castle by Lillian-Bann

Akvarel: Tulipán

6. února 2015 v 14:52 | Lillian Bann
Včera mi přišly ze zahraničí 4 překrásné knížky o akvarelu - občas si dělám radost a objednávám si takovéto libůstky, kterými se nesmírně ráda probírám. Beletrii si člověk prostě půjčí, přečte, vrátí... a pak někdy třeba zase půjčí, ale knížky o umění musejí být pořád po ruce. A jak to tak bývá, když mě chytne inspirace, záhy ze mě vypadne nějaký nový počin, nový obrázek - a zde akvarel. Opět. Snažím se tuto překrásnou techniku polapit a moc bych si přála, aby mi jednou skutečně šla. Ačkoliv se s spolu dost pereme, máme se navzájem docela rádi :)

Tulipán
- 31*23 cm

Tulip by Lillian-Bann

Akvarel: Den u řeky

1. února 2015 v 15:50 | Lillian Bann
Poslední můj akvarel je tak trochu jiný, než jaké jsem dělala doposud, i když téma se nijak neliší. Docela dost mě natrápil, asi jsem si přála zachytit příliš mnoho věcí najednou, ale na druhou stranu jsem se od něj vůbec nemohla odtrhnout.
Pro znalce, tou řekou jest Jizera.

Den u řeky
- 40*30 cm

Day by the river by Lillian-Bann

Akvarel: Březový háj

3. ledna 2015 v 16:21 | Lillian Bann
Svůj první letošní příspěvek bych ráda věnovala svému poslednímu, již také letošnímu akvarelu. Malováno novými barvami (mám konečně svoje Horadam!) na formát 24*32 cm). Více nechám promlouvat malbu samotnou, myslím, že více slov se k ní nehodí...
Všem přeji krásný rok 2015, ať jsou vaše chvíle naplněné a šťastné Usmívající se

Tužka: Alain Delon

22. října 2014 v 15:25 | Lillian Bann
Opět jsem vytáhla svůj bristol a staré známé tužky. Měla jsem prostě chuť kreslit zcela tradičně. Tak, jak jsem to měla vždycky nejradši - a stále mám.
Někteří mají problém s realismem (natož snad s hyperrealismem), protože je to "obkreslení" fotky, nic nového, zbytečná snaha, vyhozený čas - vždyť už tu je přeci fotografie, tak proč mít ještě kresbu. Prý v tom není nic z autora, žádný jeho vzkaz, otisk, jen řemeslo. Ač dobře zvládnuté, tak prázdné a zbytečné. Osobně to neberu takto šmahem, i když nedokážu sama posoudit, co vlastně se svými portréty činím já. Snaha o realismus tu rozhodně je. Mnozí si to myslí, hlavně ti, kteří odsuzují cokoliv, co vypadá skutečně, a tak se na jedné straně střetávám s těmi, co klepou na rameno a vědoucně pokyvují hlavou pronášeje "však ty to jednou pochopíš, něco umíš, ale někdy tomu snad dáš i duši, zatím to je prázdné, ale nevěš hlavu, třeba budeš někdy lepší". Osobně si myslím, že i hyperrealismus je naplněním člověka a že i do něj se může autor otisknout. Nikdo z těch, co vidí výsledek, totiž nezná ty hodiny a hodiny práce, kdy autor osamoceně seděl nad obrazem, vášnivě třímal štětec či tužku. Je to velmi silná tvorba, velmi niterná. Snaha něco dokázat, radost z každého malého tahu, vzrušení nad pomalu se prolupujícíma očima, které se na vás z papíru dívají a fandí vám. Jsou to překrásné hodiny strávené tím, co člověk má opravdu rád. A už jen tohle "málo" je dostatečným otiskem autora, explozí citů k výslednému obrazu, je-li dobrý.

Nicméně teď tu je má nová kresba, můj nový portrét, jemuž se již touto dobou pozvolna rodí kolega se stejným modelem.

~tužka na bristolu
~ A4


Alain Delon by Lillian-Bann

Komb. tech.: Dívka z profilu

10. října 2014 v 9:38 | Lillian Bann
První pokus o kombinaci dvou technik - akvarelu v základu, pastelu na povrchu. Protože nemůžu z jistých důvodů používat pastel v jeho plné kráse, musela jsem si vypomoct další technikou. Prve jsem tomu opravdu nevěřila, vypadalo to všelijak, ale pěkně zrovna ne, i když něco na tom přeci jen bylo, protože mě to donutilo druhý den sednout a dílko dokončit.
Vehementně se snažím naučit se dívat a rozpoznávat barvy, je to, jako když máte v oku mále kapátko, kterým si v duchu všude vytváříte paletu barev. Stačí jít třeba do města a už se nedíváte kolem sebe jako normální člověk, ale hned přemýšlíte, jak by se tohle a tohle dalo namalovat, která technika by byla nejvhodnější atd. Stačilo mi, že jsem se na lidi dívala jako na budoucí objekt, studovala jejich rysy a blbě na ně civěla, teď ještě tohle :) Ale to si nestěžuju, naopak, svět barev a tahů štětce je nádherný, lepší než ten "skutečný", ten, co zná většina lidí, i když i skutečnost je zde velmi relativní pojem.

~ akvarel a pastel na akvarelovém papíře
~ 24*32 cm


Tužka: Bouvard a Pécuchet

6. října 2014 v 16:48 | Lillian Bann
Možná nebudete znát Flaubertovu knihu, která přímo nese v názvu jména obou hlavních hrdinů, ale s o něco větší pravděpodobností, která má pro každou novou generaci menší šanci se prosadit, znáte černobílý český seriál Byli jednou dva písaři. Ať se mě kdokoliv zeptá, jaký seriál mám nejraději, nebudu vůbec váhat s odpovědí, protože je to právě tento.
Kéž by měl nyní každý člověk v sobě alespoň špetku jemnosti, humorného náhledu na život a smyslu pro přátelství, jako Bouvard a Pécuchet.

V českém podání se jedná o herce Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka. K těmto jménům snad věru nemusím nic doplňovat, kdo je nezná, no, nechť raději pomlčí.


Bouvard a Pécuchet
~ 2 portréty tužkou a bílou křídou na šedém papíru formátu A4

Akryl: Uprostřed cesty

30. září 2014 v 19:00 | Lillian Bann
Dovolím si citaci Fráni Šrámka, jehož verše mě čirou náhodou doprovázely právě ve chvíli, kdy jsem v ruce držela štětec nad tímto obrazem. Obraz nese stejný název jako zmíněná báseň:
"Ať cesty nikam nevedou,
tys po nich šel a šel jsi rád,
těch cest se nesmíš, nesmíš ptát,
snad není cest, jen lidé jdou
a jedna z hvězd je vždycky tvou
a z té ti zazní odpověď,
až přestaneš se ptát…"

Uprostřed cesty
akryl na plátně
50*40 cm

 
 

Reklama