Kreslím a maluji

Akvarel: V lese

30. srpna 2011 v 17:30 | Lillian Bann
Jo, fakt jsem to chtěla několikrát vyhodit. Fakt jsem to malovala úplně jinak, než jak se dle norem s akvarelem zachází... A fakt to nakonec celé přežilo a dokonce se to koplo do mého úžasného scanneru. Btw, nikdy si nekupujte akvarelový blok Bobo... ta mrška pouští papírový žmudlance téměř okamžitě...
No, bude lepší, když se vrátím ke své tužtičce :D

V lese

Příspěvek měsíce: hotový portrét

21. srpna 2011 v 12:56 | Lillian Bann
Hurá, splněno! Dílo dokonáno, jak jsem řekla. Pokládám to za stvoření měsíce, ba snad celého léta, páč jsem dlouho nic takhle nenakreslila. Je to třetí portrét do řady starých hollywoodských hvězd, po Hedy a Gene. Nyní bych se chtěla stejným stylem vrhnout na jednu svou kamarádku, které jsem to již slíbila.

Skici: Houbičky

13. srpna 2011 v 22:31 | Lillian Bann
Aby toho dneska nebylo třeba málo, že? Kresleno na koleně a bohužel zatím jen dle knížky (zato nádherné!), ráda bych se aspoň jednou někam za barák na houbičky dostala. Když mně se ty lesy v blízkosti obydlí nelíbí, jsou smutné, ponuré, přepjaté. Tmavé a šeré. Samá hrobka, samej mrtvej voják. To už je pak někdy lepší nikam nechodit, protože jakmile se odtamtud vrátíte, jste ještě zničenější než z paneláku. Přepadlejší a plní hrůzné atmosféry.
No, takže tady jsou, oba jsou hříbečkové, jeden kovář a trojčátka žlučáka, na tom byste si moc nepochutnali. Ale už mám rozjeté další obrázky, tak brzy přibudou. Stejně jako se chystám na další akvarelek, na další horskou krajinu.

Akvarel: Sonnenspitze

11. srpna 2011 v 18:28 | Lillian Bann
Už jsem skutečně chtěla psát své výtvarné rekviem. Vymýšlela jsem dlouhé a velesmutné vzpomínky a ohlédnutí, s duchem ztracené chuti a vůbec schopnosti udržet v ruce tužku nebo štětec. Dnes jsem kupříkladu začala portrét (svou líbeznou specialitu) na A3 a pastelem. Hrozně dlouho jsem se na něj těšila, až jsem to teda dneska fakt rozdělala. No, vypadá to hrozně. Opravdu jsem chtěla ty chudáčky pastely hodit přes místnost, ale to by nevedlo k ničemu jinému, než že bych si nadávala ještě víc, ony za to nemohou, jsou hodné a vždycky mi dobře sloužily, tak proč bych se na ně zlobila. Že neslouží má ruka, to je něco jiného. A mé oči, najednou jsem prostě nebyla ani schopná rozvrhnout si obličej. A ten pastel se mi v ruce chvěl a čáry byly nechutně ostré a šišté a jinde, než měly být. No hrůza hrůzoucí, holé utrpení. Ale přece mi to nedalo a otevřela jsem nádhernou knihu o horách celého světa. Věnovala jsem ji mamce k Vánocům, vlastně tak nějak nám oběma, protože obě máme rády hory a obě se rády díváme na pěkné fotografie. Je mnoho knih tohoto zaměření, ale žádná s sebou nenese takové množství skutečně kvalitních snímků. Prostě nádhera. Když jsem ji kupovala, těšila jsem se, až podle ní začnu malovat.
Na obrázku, pokus o akvarel (dlouho jsem ho nemalovala - to má být omluva - a výmluva), je Sonnenspitze, štít na hranicích Rakouska a Německa. Kdysi jsem ho viděla naživo a dokonce mám jeho fotky, protože mě uchvátil. Když jsem na jeho snímek narazila i v této horské Bibli, musela jsem si vytáhnout barvičky a začít. A zde je můj výsledek. Berte to jako první cíl na mé znovuobjevené cestě. Teď se chystám na pár houbových či motýlových náčrtků :)

Valdštejn a další třpyt Swarovski

10. srpna 2011 v 10:51 | Lillian Bann
Tak jsem to nakonec kopla do kreslení a malování, páč těchto kuliček bude ještě dost a dost. Zato Valdštejnů nebude tolik, i když doufám, že jejich počet se zdvihne - a to nejen podle obrázku, ale hlavně podle skutečnosti. Takhle kdyby byl krásný den, trochu svítilo slunce, vzduch byl takový čistý a hřejivý.. krásně by se tam sedělo..
Nuže, obrázek, spíše jen velice rychlá skica:


Hedy Lamarr a Gene Tierney

9. února 2011 v 16:16 | Lillian Bann
Mé dva poslední výtvarné pokusy a portrét. Po výtvarné stránce jsem se začala věnovat starým hollywoodským hvězdám - a zde jsou dvě z mých prvních obětí. Když jsem je kreslila, znala jsem sotva jejich jméno, nechtěla jsem v tu chvíli o svých modelech nic vědět. Po dokončení jsem však s úžasem zjistila, že obě herečky měly hodně společného.
Hedy se narodila 9. 11. 1913 a zemřela 19. 1. 2000.
Gene se narodila 19. 11. 1920 a zemřela 6. 11. 1991.
Obě ženy trpěly depresemi. Hedy se o své děti nestarala a Gene zase naopak potratila. Dokonce si Gene vzala za muže bývalého manžela Hedy.

K obrázkům: mnoho a mnoho hodin, jedna jediná tužka, papír značky Canson.

Obrázky, obrázečky

9. srpna 2010 v 17:28 | Lillian Bann
Hehe, to je jako fakt už žert, žejo? Že budu všechno dělat 2x.. Skenovat, ukládat, psát tenhle příspěvek.. Tak mi dejte taky 48 hodin na den..
No nic, naskenovala jsem (2x :D) své obrázky, staré (část) a nové.. Něco z nich jsem se rozhodla vám přidat i sem, takže.. prohlížejte :)

Tři první skicky z mého nového příručního bločku

8. srpna 2010 v 0:01 | Lillian Bann
Propadla jsem kouzlu, že cokoliv, co člověk kolem sebe spatří, musí zachytit na papír..
Zde máte tři mé rychlé kresbičky.

Povijnice:

'Po použití znehodnoťte.'

8. července 2010 v 18:20 | Lillian Bann
Dneska jsem se snažila udělat něco na stránkách. Když ty hodiny porovnám s výsledkem, dojdu k názoru, že do konce příštího roku by mohlo být hotovo. Jo, je to FAKT tak strašný. Dneska jsem dlouhou dobu sbírala odkazy, které tam šoupnu, tak kdybyste někdo čirou náááhodou stál o výměnu (ale na webu!), tak písněte.. ;)
Taky jsem si chvilku hrála na korektorku. Vyškrtala jsem haldy řádků a dokonce i víc jak stránku textu z mé Hry o osud. Nečtěte to, vážně ne. Možná jen jako ukázku, až to opravené někam hodím, ale teď ne, protože za to se není možné nestydět. Sice to je stará hrůza, ale i tak, fakt se za to stydím. Jak jsem mohla tak příšerně měnit časy, že jednou to je v přítomném, jednou v minulém, tomu fakt nerozumím.. Brrr.. :D

Naházela jsem sem včera pár portrétů, tak se můžete juknout.. Zrovna na jednom dělám a chci si na něm nechat záležet..

JM
GP 2
 
 

Reklama